Nebo to je spíš nějaký druh masochismu. Sám rád pomáhám ostatním, bez nároku na nějakou odměnu. Stačí mi pouze pocit, že jsem dokázal pomoci. Co mě ale štve jsou lidi, kteří mojí slabosti doslova využívají, vysávají ze mě mojí ochotu aby jí mohli po naplnění jejich potřeb opět odkopnout. Proč taky ne? Vědí přece moc dobře, že příště budu na jejich žádost reagovat úplně stejně, tj. bez nároku na nějakou odměnu. Proč by mi to měli chtít oplatit, když to jde i bez toho? Proč by mi měli aspoň děkovat?

Přišel jsem na to, že většina těchto lidí se mnou komunikuje výhradně přes internetové kecálky, hlavně tedy přes ICQ. V potaz beru jenom lidi, se kterýma se potkávám i v reálu, ne ty, co jsou např. z Brna, to je něco jiného...  Něco potřebují? Napíšou mi, problém vyřešíme. Někteří poděkují, někteří ne. Problém ale nastává, když chci já něco od nich. To už ne. Proč si taky špinit ručičky, když z toho nic mometnálně nemám a studna ochoty nikdy nevyschne, že? Ale chyba lávky, studna právě vyschla.

Nejhorší na tom je, že většina lidí si svoje jednání neuvědomuje.  Berou to prostě jako samozřejmost, že jim někdo stojí za zadkem a strká hotová řešení problémů pod nos. Berou jako samozřejmost, že jim někdo něco donese, poradí, vyslechne, opraví. Chyba může být jenom v jedné věci, a to ve výchově. Uklízely/jí vám maminky pokoj? Kupovaly vám sladkosti, na které jste si ukázali? Dělali jste o víkendech to, co jste chtěli vy? Přiběhla vždy maminka okamžitě pofoukat vaši bolístku? Omlouvají vám rodiče vaše nedostatky a svádějí vinu na druhé, jenom ne na vás? Pokud ano, tak vám mohu pogratulovat, měli jste šťastné a bezstarostné dětství. A taky nejspíše patříte do skupiny sobeckých zmrdů, kteří neumí nic jiného než využívat ostatní, kteří zásadně neděkují.

Tak jsem se vypsal, hned je mi líp. Tímto jsem chtěl zaké apelovat na všechny sobecké zmrdy, aby se nad sebou zamysleli a přehodnotili svoje chování, nebo mi fakt jednou ujedou nervy a dojdu si do lesa pro pořádnou sukovici.