Psal jsem to jako referát do školy ale docela se to hodí i sem, takže tady to máte:

Představím vám naši tak trochu zvláštní rodinku. Proč zvláštní? Je to jednoduché - buď si nás buď zamilujete a zahrnete nás pozvánkami nebo nás budete nenávidět a pomlouvat na každém rohu, nic mezi tím.

Na první pohled se tváříme jako normální, spořádaná rodina. Chodíme do práce či do školy, pečujeme o zahrádku, máme rodinný domek a domácí zvířata. Nic zvláštního, řeknete si. Možná by se někdo mohl pozastavit nad tím, že vypadám spíše jako starší bratr otce, ale to také není nic neobvyklého. V čem se tedy lišíme od normální rodiny? Například druhem humoru, ten každému prostě sednout nemůže. Od matčina lehkého cynismu, přes morbidní poznámky (Matka: „Nevíte, co je se strýcem?“ Otec: „Toho jsem dva roky neviděl, ten už určitě někde hnije.“), až po těžký záchodový humor, ve kterém si libuje opravdu celá rodina. Doložit to mohu například na našich domácích mazlíčcích, dvou kočkách. Starší z nich jsme původně pojmenovali Sabina, ale nikdo z rodiny jí neřekne jinak než vepř – díky její nenasytnosti. Druhá kočka, nalezenec z ulice, také nebyla ušetřena. Pojmenovali jsme jí Kebab. Proč takové jméno? To si určitě domyslíte sami.

Návštěvy jsou kapitola sama o sobě. Jak jste jistě pochopili z předchozího textu, moc přátel nemáme, málokdo pochopí náš druh zábavy. Náš okruh přátel je opravdu velmi úzký a každou chvíli z něj někdo vypadne, většinou se urazí. Nejoblíbenější jsou samozřejmě návštěvy příbuzných, hlavně mých prarodičů. Naštěstí, babička je na nás za ty léta zvyklá, takže poznámky typu „Babi, kdy už umřete, ty pendlovky u vás v pokojí by se nám strašně hodily do předsíně.“ bere s humorem. Co jí také zbývá. Pokud chce vidět jejího nejoblíbenějšího vnuka, musí to holt přetrpět.

Co nás ale dokáže opravdu naštvat, je nespolehlivost a nezodpovědnost ostatních lidí. My jsme spolehliví, vyžadujeme to tedy i od ostatních. Například půlhodinové zpoždění dokáže otce tak vytočit, že vás ani nepustí do domu Opravdu  to už několikrát udělal. Toleruje to jen u mé tety, ta je svojí nedochvilností doslova legendární. Podle její nedochvilnosti by se daly seřizovat hodinky. Řekne-li přesný čas příjezdu, můžete si být jistí, že přijede o dvě hodiny později. O víkendu o tři. Je to opravdu nepochopitelné, vezmeme-li v úvahu fakt, že od nás bydlí asi deset minut cesty autem.

Tak to je naše rodina – originální ale spolehlivá. Někdo kdysi řekl, že jsme jak Simpsonovi. Něco na tom bude, protože tenhle seriál máme všichni rádi, sledujeme ho prakticky od prvního dílu. Jen otec má víc vlasů jak Homer a já jsem jedináček, jinak máme opravdu hodně společného. Jak stojí hned na začátku – buď si nás zamilujete, nebo nás budete nenávidět. Nic mezi tím…